Dýchání místo meditace. Proč mi to funguje líp

Bylo mi skoro padesát, když jsem zjistil, že neumím dýchat.

Zní to hloupě. Prošel jsem profesionálním hokejem, celý život sportuju, plíce mi fungovaly. Byl jsem přesvědčený, že dech mám dávno zvládnutý. Pak mě začala učit dýchat moje žena Lída, instruktorka jógy, a během pár minut mi došlo, že jsem celé roky dýchal mělce do hrudníku a bránici skoro nepoužíval.

Nešlo o výkon. Šlo o něco jiného, čeho jsem si do té doby nevšímal. Bylo to zklidnění.

Dech je jediná věc, kterou můžeš přepnout

Tělo si samo řídí tep, trávení i hladinu hormonů. Do ničeho z toho vědomě nezasáhneš. Dech je jediná automatická funkce, kterou umíš kdykoli převzít, a skrz dech ovlivnit i to ostatní.

Funguje to jednoduše. Při nádechu se tep mírně zrychlí, protože se do toho opře sympatikus, tedy ta část nervového systému, která tělo rozjíždí. Při výdechu se aktivuje bloudivý nerv a tep se zpomalí. Nádech je plyn, výdech je brzda.

Z toho plyne jedna praktická věc, která se dá použít okamžitě. Když prodloužíš výdech, dáváš tělu delší signál ke zklidnění. Nemusíš tomu rozumět, stačí to dělat.

Meditovat je těžší, než to vypadá

Meditace je dneska všude a spousta lidí to podle mě zkusí, tři dny vydrží a pak to vzdá. Ne proto, že by byli líní, ale proto, že sednout si a nemyslet je pro začátečníka nezvykle náročné. Hlava utíká, člověk má pocit, že to dělá špatně, a přestane.

Výzkum to potvrzuje. Začátečníci se nejvíc perou s tím, že jim myšlenky odbíhají a u programů, které meditaci obsahují, lidé odpadají častěji než u těch bez ní. Zajímavé je proč: lidé zůstávají u toho, u čeho cítí efekt hned.

A přesně v tomhle je dech výhodnější.

Co dělám místo toho: pozorování dechu

Když vedu lidi, neříkám jim, ať meditují. Říkám jim jedinou věc: zavři oči, dýchej nosem a jenom pozoruj svůj dech.

Sleduj, jak vzduch prochází nosem, krkem, hrudníkem až dolů do břicha. Tam se na chviličku zastaví. A pak jde stejnou cestou zpátky ven, z břicha přes hrudník a krk až do nosu.

To je celé. Nádech někam mezi čtyři a šest vteřin, dolů až pod bránici, a klidný výdech. Nic nepočítáš, nic nevyhodnocuješ.

Ten trik je v tom, že zaměstnáš pozornost něčím konkrétním. Hlava má co sledovat, takže se přestane zabývat vším ostatním. Odborně se tomu říká pozorování sebe sama, prakticky je to nejjednodušší způsob, jak si na chvíli vypnout mysl, aniž bys musel umět meditovat.

Proč zrovna nosem

Když říkám dýchej nosem, není to estetika. Nos dělá tři věci, které ústa nedokážou.

• Vyrábí oxid dusnatý. Vzniká v dutinách kolem nosu a s nádechem putuje do plic. Rozšiřuje cévy a pomáhá tělu vzduch líp využít. Ústy o něj přicházíš.
• Filtruje a zvlhčuje. Vzduch, který dorazí do plic, je čistší a teplejší.
• Tato forma zpomaluje. Nosem se prostě nedá dýchat tak zbrkle jako ústy. Sportovcům při běhu klesá dechová frekvence, když zavřou pusu, lépe se po zátěži zregenerují.

Sám na sobě to poznám nejvíc na paddleboardu. Když se rozdýchám ústy, jedu na dluh. Když udržím nos, mám víc pod kontrolou i hlavu.

Kdy to používám

Tohle není cvičení, na které si musíš najít čas. Je to nástroj, který máš pořád u sebe.

To poslední je důležité. Myšlenky budou odbíhat vždycky, i po letech. Nejde o to je zastavit. Jde o to všimnout si toho a vrátit pozornost k dechu. To vracení je celý ten trénink.

Dvacetkrát za den, kdekoli

Nejvíc mi na tom sedí, že to jde použít úplně všude. Nepotřebuješ podložku, ticho ani aplikaci.

Zkoušel jsem to v tokijském metru, které bylo narvané k prasknutí. Stačilo zavřít oči, přestat se rozčilovat nad tím, kolik lidí se do vagónu vejde, a pár minut jenom sledovat, jak mi vzduch jde dovnitř a ven. Vystoupil jsem jako jiný člověk.

Nedělám to jednou denně na deset minut. Dělám to klidně dvacetkrát denně po půl minutě, pokaždé, když cítím, že se zrychluju. A tohle je podle mě mnohem funkčnější než jednou týdně hodinová meditace.

Kde s tím začít

Nekomplikuj to. Zítra ráno, hned jak vstaneš, si sedni na okraj postele. Zavři oči, tři minuty dýchej nosem a sleduj cestu vzduchu. Nic víc.

Když ti to sedne, přidej si to jako první věc před ranní cvičení. Já takhle začínám každé ráno, dech je u mě úplně první blok, ještě před jakýmkoli pohybem. Popsal jsem to celé v článku Ranní cvičení: 30 minut, které ti nastaví celý den.

A jestli tě zajímá, proč se po čtyřicítce cítíš unavený, i když spíš dost, tam hraje nervový systém taky velkou roli. Psal jsem o tom tady.

Shrnuto do jedné věty

Nemusíš umět meditovat, abys uměl zklidnit hlavu. Stačí umět dýchat a chvíli u toho zůstat.

Zavři oči. Dýchej nosem. Pozoruj, kudy vzduch jde. Prodluž výdech. A hlavně se nesnaž, tělo to umí samo.

Malá poznámka na závěr: nejsem lékař ani terapeut, tohle je moje osobní zkušenost. Když máš potíže s dýcháním, astma nebo tě trápí úzkosti, prober to nejdřív s odborníkem.

Chceš to probrat rovnou? Napiš mi na WhatsApp, rád ti poradím.