Většina lidí je podvyživená. I když jí dost.

Je to jeden z největších paradoxů dnešní doby. Nikdy v historii jsme neměli tolik jídla na dosah jako dnes. Plné regály, plné talíře, jídlo kdykoliv a kdekoliv. A přesto je spousta lidí nutričně podvyživená. Ne o kalorie, těch máme až až. Ale o to, co tělo doopravdy potřebuje: o vitaminy, minerály a stopové prvky.

Nemusíme chodit daleko. Na jedné straně přibývá obezity, a bohužel i té dětské. Jíme spoustu průmyslově zpracovaných potravin plných prázdných kalorií a zároveň se málo hýbeme.

Na druhé straně je tu méně viditelný problém. Jíme dost, někdy až příliš, ale našemu tělu často chybí důležité vitaminy, minerály a další živiny. Ty totiž v dnešních potravinách už zdaleka nejsou v takovém množství jako dříve.

Znám jedno takové přirovnání, které mám rád. Můžeš mít nejrychlejší Ferrari na světě, ale když do něj budeš tankovat nekvalitní nebo naředěné palivo, daleko nedojedeš. A je úplně jedno, jak je ten motor výkonný. Dřív nebo později se zadře. Přesně tohle často děláme sami sobě. A o tom je celý dnešní článek.

Co znamená být nutričně podvyživený

Nutriční podvýživa neznamená, že by člověk trpěl hlady nebo byl extrémně hubený. Ba naopak. Dá se s ní roky normálně žít, chodit do práce, fungovat a můžou ji mít i silnější lidé. Odborně se tomu říká skrytý hlad. Skrytý proto, že navenek nic dramatického nevidíš. Ale tělo uvnitř dlouhodobě nedostává, co potřebuje.

Tahle podvýživa se projevuje pozvolným ubýváním. Míň energie, i když spíš dost. Chybějící vitalita, ta jiskra, kdy se ti do věcí chce s radostí. Slabší imunita, a s ní častější nachlazení a nemoci, které se táhnou dlouhodobě. Horší regenerace po zátěži. A když to trvá roky, sahá si tělo i na zásoby minerálů v kostech, protože je potřebuje jinde. Nic z toho tě nepoloží ze dne na den. Jen ti to potichu ukrajuje z toho, jak se cítíš.

A tady je důležitá věc: netýká se to jen sportovců. U nich je spotřeba živin vyšší, to ano. Ale v dnešní době plné multitaskingu, spěchu a stresu na tom může být podobně úplně každý. Rodič, manažer, kouč, senior. Skrytý hlad je i jeden z důvodů, proč kolem sebe vidíme tolik běžných onemocnění, hlavně u dětí. Imunita totiž ovlivňuje skoro všechno, a když nemá z čeho stavět, dřív povolí.

Proč je v jídle míň, než bývalo

Možná tě teď napadá: Jak je to možné, když jíme ovoce a zeleninu?

Odpověď je překvapivě jednoduchá. Ovoce a zelenina už z hlediska obsahu živin nejsou tím, čím bývaly. A není to jen nějaký pocit nebo klišé. Potvrzují to i měření a dlouhodobé studie.

Nejznámější je studie týmu profesora Donalda Davise z Texaské univerzity. Vědci porovnali oficiální americká data o složení 43 druhů ovoce a zeleniny z let 1950 a 1999. Výsledek? U většiny sledovaných plodin zjistili pokles obsahu důležitých živin, například bílkovin, vápníku, fosforu, železa, vitaminu A nebo vitaminu C. U některých z nich šlo dokonce o desítky procent.

Podobné výsledky přinesly i evropské analýzy. Například ve Francii porovnání zhruba sedmdesáti běžných druhů ovoce a zeleniny ukázalo, že průměrný obsah vitaminu C klesl přibližně o čtvrtinu a výrazně ubylo také železa.

Proč se to děje? Sešlo se toho víc:

• Vyčerpaná půda. Intenzivní zemědělství z ní bere rychleji, než se stačí doplňovat. Co není v půdě, nemůže být ani v rostlině.
• Šlechtění na výnos, ne na výživu. Odrůdy se dlouho vybíraly hlavně podle velikosti, rychlosti růstu a odolnosti. Chuť a živiny šly stranou.
• Ředění živin. Když plodina roste rychle a je velká, živiny se v ní jakoby rozředí. Rajče je větší, ale ne bohatší.
• Dlouhá cesta a skladování. Než se ovoce trhané nazeleno dostane přes půl světa na náš stůl, část citlivých vitamínů se cestou ztratí.

A do toho všeho přidej ultra zpracované potraviny. Ty tvoří dnes velkou část běžného jídelníčku a jsou přesně tím ředěným benzínem. Zasytí, dodají kalorie, ale živin v nich bývá minimum. Tak se stane, že člověk sní za den spoustu jídla, a tělo si pořád říká o to podstatné.

Ferrari a ředěný benzín

Vrátím se k tomu autu, protože přesně vystihuje, jak tělo funguje. My totiž nefungujeme na tom, že se najíme. To je jen palivo do nádrže. My fungujeme na tom, co je v tom palivu obsažené: na vitamínech, minerálech a stopových prvcích. To jsou látky, díky kterým vůbec probíhají všechny ty procesy v těle, od tvorby energie po obranu proti nemocem.

Když je palivo naředěné, motor chvíli jede dál. Tělo je chytré, umí si pomoct, sáhne si do rezerv. Ale dělá to na dluh. A ten dluh se dřív nebo později projeví. Únavou, sníženou imunitou, tím, že se hůř dáváš dohromady. Není to selhání vůle ani lenost. Je to jednoduše chybějící základ.

Co s tím: nejdřív talíř

Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat, a začíná to na talíři. Nejde o žádnou drastickou dietu. Jde o to naklonit misku vah od prázdných kalorií k jídlu, které něco přináší. Pár orientačních bodů:

Pravidlo do života je jednoduché: čím pestřejší a barevnější talíř, tím líp. Každá barva znamená jiné látky. A ke každému těžšímu jídlu přidej porci zeleniny. Tělo pozná rozdíl. Jenže tady můžeme narazit na realitu.

Proč samotný talíř dnes často nestačí

Kdyby stačilo jíst pestře, byl bych první, kdo řekne: nech doplňky být a jez. Sám to tak mám nastavené. Ale roky pozoruju u sebe i u lidí kolem, že v běžném provozu života to čistě přes talíř často nedoženeme. Sejde se toho víc. Živin je v potravinách míň než dřív, tak jak jsem psal výš. Ve spěchu se málokdy stihne uvařit pět pestrých porcí denně. A když se k tomu přidá sport, stres nebo horko, spotřeba stoupá.

Proto podle mě dává smysl si to rozumně doplnit. Ne megadávkami syntetických vitamínů v prášku, ale přírodními látkami, které tělo zná a umí je zpracovat. A hlavně komplexně. Naše tělo totiž nikdy nefunguje na jednom izolovaném vitamínu. Funguje na tom, že látky pracují spolu. Proto mi dávají největší smysl zdroje, které jsou komplexní už samy o sobě.

Čím to doplňuju já

Nebudu ti tvrdit, co máš dělat. Řeknu ti jen, co roky používám sám. Všechno to má společné jedno: jsou to přírodní, komplexní zdroje, ne jeden osamocený vitamín.

Aloe Vera drinking gel. Tohle je pro mě základ. Aloe není o jednom vitamínu, gel obsahuje více než 160 přírodních látek, vitamíny, minerály, stopové prvky i enzymy, a to celé v přirozené komplexní struktuře. Přesně tohle mám na mysli, když říkám, že si nechci brát tady vitamín a tamhle vitamín. Beru rovnou celý přírodní balík. Piju ho denně a variantu Freedom mám hlavně kvůli sportu a kloubům. Obsahuje mimo jiné vitamín C, který přispívá k normální funkci imunitního systému a ke snížení únavy a vyčerpání.

Vita Active. Když vím, že jsem den nestihl pořádně jíst, tohle je moje pojistka. Je to vitamínový koncentrát z ovoce a zeleniny, deset vitamínů ve stoprocentní denní dávce v jednom doušku. Jednoduchá cesta, jak tělu dodat porci vitamínů, kterou bych jinak musel poskládat z několika porcí zeleniny. Vitamíny skupiny B v něm přispívají k normálnímu energetickému metabolismu, vitamíny C a D k normální funkci imunity.

A teď jedna věc mimo doplňky, čistě přírodní surovina, kterou jsem si zamiloval tady na Zanzibaru a beru ho denně: prášek z plodu baobabu. Baobab je bohatý na vlákninu a je skvělý pro mikrobiom, tedy pro střevo, kde se vlastně odehrává celé to vstřebávání živin. A to je klíč. Můžeš mít sebelepší jídlo, ale když ho střevo neumí pořádně zpracovat, půlka toho projde nazmar. Já ho konkrétně dávám do proteinu a výborně mi funguje i v kombinaci s aloe verou. Ty dvě věci se hezky vzájemně podporují, aloe pomáhá trávení, baobab krmí mikrobiom.

Ať už si to poskládáš jakkoliv, hlavní myšlenka je jednoduchá. Nejdřív pestrý talíř, ten nic nenahradí. Pak, když vidíš, že to přes jídlo nedoháníš, rozumně doplň, a to přírodně a komplexně. Nedávej tělu jen kalorie, které ho zasytí. Dej mu suroviny, na kterých doopravdy jede. Jinak je i to nejlepší Ferrari k ničemu.

Mimochodem, blízké téma jsem rozebral i v článku o minerálech a křečích v létě. Hezky to do sebe zapadá, je to pořád ta samá věc z jiného úhlu.

Nevíš, co je pro tebe správné? Napiš nám na WhatsApp, poradíme ti.